there were riots.

Proberme si lyriku: tu doplňující, sloganovitou část. Dobarví koncept a zaplní data.

every day there's a boy in the mirror asking me/what are you doing here/finding all my previous motives/growing increasingly unclear (Homesick). how come no one told me/all throughout history/the loneliest people were the ones/who always spoke their truth/the ones who made a difference/withstanding indifference/i guess it's up to me now/should i take that risk or just smile (Misread). stay out of trouble/stay in touch/try not to think about me too much (Stay Out of Trouble). love is no big truth/driven by our genes/we are simple selfish beings/a symphony that's you/joyously awaking the ignorant and sleeping (Love is no Big Truth). even if i could hear what you said/i doubt my reply would be interesting/for you to hear/because i haven't read a single book all year/and the only film i saw/i didn't like it at all .. i'll make you laugh by acting like the guy who sings/and you'll make me smile by really getting into the swing/ i'd rather dance than talk with you (I'd Rather Dance With You).

: platí, že kdo chce plnou verzi, musí hledat.

Vždycky mi bylo trochu líto 'karate Kida' Eirika - stojí upozaděn, před sebou génia, navíc The Entertainera, odborníka přes hlavní města all around da world, schopného svou dikcí & brýlemi opanovat situaci, přitom zůstat nedekódován. Eirik je muž no.2: let your hips do the talking a on stojí a nastaven na repeat deklaruje getting to the swing .. za mikrofonem, ne v poli, v plné zbroji, kurva, netančí, ale drží se v zadu, kryje si záda a taky si myslí svoje, v důsledku zůstává podhodnocen, možná o tom celém nemá názor, spíš ho to ale nechává cool a nedotčeného. Říkal někdo Boat Behind?

Jak vypadá Bergen? Představuju si ho .. ale jak? Světlý, u moře, obklopen stromy a jejich kamarády, tichý & zelený, every parkbench screams your name (jiná písnička, ale sedí) .. how could we say no (dodatek)?

Malý Eirik šmajdal v teniskách kolem tenisovýho kurtu, sledoval hráče, ale moc se mu na to nechtělo. Praktikoval shoegazing cestou tam a zpět, tenisti se zpocený vraceli domů a jeho to nelákalo. Přišel domů, vzal kolo a šlapal do kopce .. dva roky na to potkal ve škole Erlenda, nesmál se jako all the others, přisedl si, půjčil čtverečkovanej sešit a nechtěl za to svačinu, Erlenda to ohromilo .. za dva dny mu Eirik zavolal, vyndal kolo z garáže, vyzvedl, odjeli .. Erlend se zdál úplně jinej než v kolektivním kolektivu .. vyjeli na horu, sesedli, utřeli čela a čučeli dolů .. dole cesta, ve spirále se točila down'n'down .. Erlend kouknul na tenisky, řekl že tohle je začátek a že támhle je někde Varšava a tam že budou jednou hrát .. a támhle Monterrey, kde to bude taky trochu jinej příběh .. a ve spirále se pouštěli dolů, u Erlenda domů si přinesli na balkon stoličky a začali brnkat, watchin the sun goes down ..

Quiet is the New Loud si necháme na později, je tou první regulérní, ale na dvojce staví trojka - takový předstupeň: k tomu, abyste mohli deklarovat tu závislost, tu addiction za plnýho provozu.