září 21, 2009

i see you building a castle.


These girls are all bikini-kill .. we must get to french/so we can frenchkiss some french girls .. ooooh.

Hranice mezi genialitou a nedozírným obdivem je tady velmi úzce vymezená, s přesahy na obě strany.

Bergen boys to mají takzvaně za pár, na indiepassion a jiných sestřičkách/kamarádech mají jasno už teď: říká se tahej, odborně. Nebo takový to Get It, kua.

Skladby jsou tu prý povětšinou staré, žádné zklamání kovaných posmutnělých fans se prý tedy nemá konat. Hm. Dost možná - na bližší či povšechnější ortel by to chtělo alespoň ten jeden obligátní pozorný poslech, s promo diskem člověk holt už nevystačí poslední dobou. Toť úděl twitterové generace - data/čas/pohodlnost/přebytečné tuky & jejich likvidace. Plus další proměnné a neznámé.

Be crazy/forever..

Může se ti zdát, že se točíme v kruhu, takový vír s nevzrušeným středem, kde se nemění ale vůbec nic, ale: Mélanie Laurent je prostě .. vyber si k čemu. Mně se líbí to, že k pokecání nad pressem, sledovat ty úsměvy, jemné nuance, ostré názory, taneční figury, tarantinovské historky. Jednička za Basterds, jednička za Je vais bien ne, t'en fais pas. Díky za každý nový film jakožto narážka na básničku ze třetí třídy, denně povinně hlášenou s rukama za zády, prohnutí v pozoru. 'Díky za každé nové ráno/díky za každý nový den/díky že mohu začít znovu' .. si řikáš jakože co jako.

ooooh/ooooh/I can never belong to you ..

Stalo se ti někdy, kdy si měl takovej pocit chtění se rozpustit v přítomném okmažiku, nechávaje na sebe působit melancholicky se tvářící vjem, s úsměvem na tváři, zapnutým bicepsem, v námořnickým tričku a modrejch/hnědejch converskách, při semináři ze ZSV, ve čtvrtý lavici, lehce po půl devátý? This is called declaration of dependence, man.

Erlend se někde vyjádřil, že už ho nasírá snaha lidí umět dvě fráze norsky. Jakože je to fajn, jednou dvakrát, ale nemusí se z toho stát zabiják nervů. Já bych si norskej seminář dal hned. This is called social progress, man.

Je vais bien, ne t'en fais pas je vůbec extraordinérní film. Tak výjimečnej, že jsem si chvíli i myslel, že ho nepostihla česká distribuce a s ní související překlad titulu, něco na téma Brácha mi zmizel po francouzsku 3, a tak. Znáš to. Oni ani ti anglosasští bratránci se s tim moc nepatlali: Don't worry, I'm fine nezní moc invenčně. Ani chytře.

Začínám přemýšlet o tom, že tématem seminární práce bude Hugo Chávez a obecně podmínky širokospektré popularity levicové politiky v zemích Latinské a Jižní Ameriky.

Začínám přemýšlet o tom, že Declaration of Dependence by si zasloužilo celoroční kapesný. Dva roky dozadu.

+ you may think about it as a present but it's only a question of progress.

interview #1
interview #2

Žádné komentáře: